Právo na vzdělání

Právo na vzdělání znamená právo rozvíjet svou osobnost. Toto právo mají všichni bez rozdílu, nikomu nesmí být odepřeno. Upravuje ho Listina základních práv a svobod (na ústavní úrovni), školský zákon, jednotlivé vyhlášky a nařízení vlády a také celá řada mezinárodních smluv.

Právo na vzdělání znamená, že:

• Každý má právo na základní vzdělání. Tedy náleží úplně každému bez ohledu na jeho státní příslušnost nebo jakýkoliv jiný status.
• Základní vzdělání je bezplatné.
• Základní vzdělání je povinné. Všichni ho musí absolvovat.
• Základní vzdělání není vázáno na podmínky nebo požadavky na uchazeče (a to právě proto, že je určeno každému a musí ho absolvovat všichni bez rozdílu). Stát tak nesmí nikomu toto právo omezovat nebo odpírat (například tím, že stanoví podmínky, které podstatně ztíží, nebo dokonce znemožní jeho přístup ke vzdělání nebo vzdělávání samotné).
• Středoškolské vzdělání na veřejných školách je v České republice také bezplatné pro všechny.

Právo na vzdělání dětí se vzdělávacím znevýhodněním

Děti se vzdělávacím znevýhodněním mají kromě výše uvedených obecných práv ještě další práva, která vedou ke zlepšení jejich postavení ve společnosti.

Antidiskriminační zákon obsahuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace při přístupu ke vzdělávání a jeho poskytování, včetně odborné přípravy. Diskriminačními důvody dle antidiskriminačního zákona jsou: odlišná rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světový názor.

Školský zákon se právům dětí se vzdělávacím znevýhodněním věnuje podrobněji. Jednak stanovuje právo dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na podpůrná opatření, jednak práva a povinnosti dalších aktérů ve vzdělávání, a to hlavně škol a jejich zřizovatelů a školských poradenských zařízení (tedy pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center, viz zde).

Na školský zákon potom navazují jednotlivé vyhlášky o vzdělávání v mateřských, základních a středních školách včetně vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která obsahuje mj. konkrétní přehled podpůrných opatření pro tyto děti.

Které právní předpisy mají přednost

Obecně platí, že nižší právní předpisy musí být v souladu s těmi vyššími. To znamená, že například vyhlášky musí být vždy v souladu se zákonem. O tom, že je podzákonný právní předpis v rozporu se zákonem (nebo ústavou), může rozhodnout jenom Ústavní soud. Stejně tak platí, že všechny vnitrostátní právní předpisy musí být vždy v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Pokud nastane situace, kdy je zákon, vyhláška či nařízení vlády v rozporu s mezinárodní smlouvou, je nutné postupovat dále podle mezinárodní smlouvy.

Tento případ nastal například v roce 2007 u romských dětí z Ostravska vzdělávaných nedobrovolně ve zvláštních školách, veřejnosti známý jako D. H. a ostatní proti České republice.